Recenze: Je Bůh proti mně?

Ta hezčí stránka, na kterou myslí valná většina rodičů, je, kdy a jak dítěti vysvětlit, jak se na svět dostane nové miminko. Ale ve vzduchu visí to druhé, podstatně horší, co může naše potomky skutečně ohrozit. Sexuální zneužití. A to dokonce v době, kdy si děti samy svoji „pohlavnost“, svoji sexualitu ještě vůbec neuvědomují, vědí jen, že ta holčička či chlapeček vypadá jinak. 

Knížka nazvaná Tak mě stvořil Bůh se právě tomuto ne zrovna líbivému tématu věnuje. Jejím autorem je Justin S. Holcomb se svojí ženou Lindsey, on je biskup americké episkopální církve a nebojí se dotýkat této ožehavé záležitosti i na církevní půdě. Tedy tam, kde bychom měli čekat přijetí, porozumění, pomoc, jenomže leckdy to tak není. 

Knížka je určena dětem, ovšem s asistencí rodičů. „Povídá s dětmi o tom, jak se mohou chránit“ a zároveň chce vzdělávat a podporovat křesťanská společenství v tom, jak rozpoznat pohlavní zneužívání dětí a jak mu bránit. To dílko je vlastně velmi stručné, skoro bych řekla, že toho v něm moc není. Ale to, co tam je, je pádné, důležité a pro šesti až desetileté dítě asi plně dostačující. 

Co se tedy dozvíme? Intimní místa máme skryta, třeba pod plavkami, jsou soukromá a druzí se jich nesmějí dotýkat. „Pokud ti je někdo ukazuje, chce, aby ses jich dotýkal nebo chce to samé po tobě, není to v pořádku a je třeba hned požádat o pomoc.“ Učme děti, aby se nebály říct „ne“, a hlavně aby nám o případné nedobré zkušenosti řekly. 

Jistě to není tak, že je zneužívání pořád ve vzduchu, že jsou všechny děti a dospívající neustále ohroženi. Jen je třeba o tom vědět, vědět, že můžu, musím říct „ne“. A ihned takový nepěkný zážitek svěřit doma, neusínat s takovou perverzí sám, bez rady, vystrašený až k smrti. 

Druhá knížka, spíš jen útlý sešitek, má také dva autory – je to opět Justin S. Holcomb a s ním Basyle Tchividjian, bývalý prokurátor, rovněž zaměřený na sexuální zneužívání dětí.

Publikace je určena dospělým, týká se cele právě církevní půdy a je dost alarmující. Mluví autoři o své církvi? Je to opravdu tak? Nevědí náhodou i o skandálech uvnitř katolické církve v Česku? Když jejich slova čtu, jsem ráda, že v ČCE se takové hrůzy nedějí. 

Celý text se odvíjí od Ježíšovy věty, zapsané v evangeliu podle Matouše: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně…“ Je to výraz lásky Boží ke všem slabým a zranitelným. A současně k těm, které si umějí „vychmátnout“ ti perverzní, ti, kteří svůj neuhasitelný a nechutný chtíč nedokážou a ani nechtějí krotit. 

A že to je zrovna v církvi? Tam, kde by člověk hledal přijetí a ochranu? Ano. Protože tam, aspoň v některých z nich, je široké pole, na němž má dospělý nad dětmi dost jasnou vládu a moc. Děti tam mají zakódováno, že musejí poslouchat, ať je to, co je to. A dospělí se snaží často za každou cenu jistit, aby dobré jméno společenství neutrpělo.

Přečteme si dost otřesných příkladů z církevního dění, které souvisí právě s tím, o jaké prostředí se jedná. Napomínání poškozeného, bagatelizace, psychologická, „odborná“ pomoc od nulově proškolených, která doporučuje k uzdravení modlitbu a Písmo, jako by to bylo vše řešící, nátlak na usmíření s pachatelem, snižování závažnosti provinění, rady typu „čas to zahojí“, „odpočiň si“, „proč se k tomu pořád vracet“ atdatd. A naopak, i to je ve hře, shovívavé přijetí pachatele. Na jedné konferenci jasně vyšlo najevo, že duchovní u soudu jsou daleko častěji na straně pachatele než oběti. A tak se jedna mladičká oběť zneužití obrátila na žalobce s otázkou: „Znamená to, že i Bůh je proti mně?“ 

Křesťané často věří zázračné proměně – pachatel se setkal s milostí a okamžitě se proměnil, buďme k němu milostiví, vždyť jsme věřící! Ale copak se to stane přes noc?! 

Knížka končí soupisem rad, které mají smysl a můžou možná pomoct. Každý neumí všechno, ale projevit empatii, druhému jen naslouchat, už to má velký smysl, a kde jinde než v mé církvi by to mělo být normální? 

Knížečku vydal spolek „Někdo ti uvěří“, sdružující oběti i odborníky, kterým leží na srdci zneužívání (nejen) v církvi. Nabízejí bezpečné klima, kde se dá o všem mluvit, a zároveň vzdělávají jak v prostředí církevním, tak mimo ně. Mějme s nimi naději, že nesnáze způsobené zneužitím lze překonat. 

Jana Plíšková
foto: pexels.com

Justin S. Holcomb, Lindsey A. Holcomb: Tak mě stvořil Bůh. Praha, Samuel 2023, 26 s.

Basyle Tchividjian, Justin S. Holcomb: Péče o oběti sexuálního zneužívání. Praha, Někdo ti uvěří 2023, 19 s.