Český bratr 3/2019. Téma: Proč farní sbor?

Úvodník

Když nepřijdeš, chybíš ostatním

Evangelická církev vykazuje stále méně členů, některé sbory tvoří jen hlouček starších lidí. Jsou samozřejmě i sbory rostoucí, živé, se spoustou aktivních členů – o jejich životě a počinech často v Českém bratru píšeme. Do církve patří sbory takové i takové. Malé i velké, finančně slabé i silné, městské i vesnické, s aktivním farářem v čele, i administrované s minimálním provozem. To je církev.

Poslechněte si článek:

Pro toto číslo jsme zvolili téma „Proč farní sbor“. Mnozí říkají: Já jsem věřící, ale chodit do kostela nepotřebuju. Žiju podle Desatera, čtu si Bibli a to mi stačí. Sbor a faráře kontaktují, pouze když chtějí vypravit svatbu nebo vykonat pohřeb. Mám dojem, že ochota k osobnímu nasazení souvisí spíš než s vírou s pohodlností doby. Když se člověk přestěhuje nebo změní zaměstnání, v prvním čase vydá mnohem více energie na uhnízdění v nových podmínkách, než kdyby změnu nepodstoupil. Musí se seznámit s novými lidmi, zapamatovat si, jak se jmenují, zajímat se, zjišťovat co a jak, zařadit se. To je náročná práce a bez nasazení to nejde. Ale kostel? Vstávat na devátou, když si konečně můžu pospat? Seznamovat se s novými lidmi, když mi stačí ti, které už znám? K tomu obrovská nabídka všeho, co nabízí dnešek v kultuře, sportu, osobním rozvoji, cestování.

Myslím, že nám chybí trocha pokorné ukázněnosti a ochoty vydat potřebnou energii na správném místě. Nejen přijímat či konzumovat, ale také dávat. Stačí málo. Jak říkal jeden moudrý farář: Není to jen na tobě. Když nepřijdeš, chybíš těm, kteří přišli.

Inspirativní čtení přeje všem čtenářům

Daniela Ženatá

 

OBSAH ČÍSLA

 

 

Biblická úvaha: Uzdravení chromého

(ČB 3/2019) Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. (Mk 2,1-12)

Když Ježíš kázal, byl plný kostel. Tedy nebyl to kostel, jen obyčejný dům. Ale byl posluchači napěchován. Někteří se snažili zachytit Ježíšova slova aspoň přede dveřmi. Jak by to bylo krásné, kdyby kostely byly takhle plné! V tom příběhu se však ukazuje, že to může být i nesnáz. Pro zástup posluchačů není možné se k Ježíšovi dostat.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Proč farní sbor?

(ČB 3/2019) Už v příběhu stvoření, jak nám je předkládá První kniha Mojžíšova, je obsažena odpověď na titulní otázku. Člověk není na zemi sám, není individuum, žijící ve vzduchoprázdnu vlastního mikrosvěta. Je to bytost vztahová a tím základním vztahem je vztah muže a ženy, tedy vztah, který vede k přežití druhu, k pokračování rodu. Dynamika vztahů se line celým biblickým poselstvím dál, jak pokračujeme ve čtení knihy Genesis, dalších knih Pentateuchu, Proroků i Spisů, stejně jako knih Nového zákona. To základní téma je vztah dvou hlavních „hrdinů“ Knihy knih, tedy člověka a Boha, leč ten se nám vyjevuje v prostředí i na pozadí vztahu člověka k ostatnímu stvoření a především k ostatním lidem.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Služba v „malém“ sboru

(ČB 3/2019) Když jsem před časem požádala skupinu kolegů, aby si vybrali z několika biblických textů ten, který se jim zdá při přemýšlení o bohoslužbách významný, u jednoho textu panovala výrazná shoda: většina zahrnula do svého výběru příběh z Lukášova evangelia o cestě do Emauz (L 24,13–32). Dva lidé na cestě, kteří odešli z Jeruzaléma; možná je napadlo, že už to tam mohou „zabalit“. Jenomže na té cestě se setkali se Vzkříšeným, slyšeli, jak jim vykládá Písmo, a lámali s ním chléb a srdce jim hořelo.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu