Český bratr 12/2019. Téma: Svatých obcování

Úvodník

Kdo je svatý a co dělá, když obcuje

Asi první nás napadne svatý za dědinou nebo na mostě. Prostě nějaká socha svatého, přímluvce, který ochrání nás nenapravitelné hříšníky před tváří Boží a trochu to za nás vyžehlí. Možná nám vytane na mysli svatoušek – někdo, kdo je tak hodný, až je to podezřelé, nebo se jen jako svatoušek tváří. Svatí jsme ale v biblickém pojetí my všichni. Svatost není záležitost několika specialistů na mravní a náboženský život, ale týká se všech podílníků díla Božího. Svatí milovaní – oslovuje apoštol Pavel adresáty svých listů – a platí to i pro nás.

Poslechněte si článek:

K vyložení pojmu „obcování, obcovati“ jsem nahlédla do Biblického slovníku. A dočetla jsem se, že těmito slovy překládají Kraličtí několik hebrejských a řeckých výrazů, které znamenají chování, způsob života, obecenství, spojení, styk, občanské právo, občanství. A slovník odkazuje dále na velmi příbuzné výrazy k obecenství – společnost, účastník, účastnit se. Opět pojmy a činnosti, které se týkají nás všech. Takže svatých obcování, které čteme na titulní stránce jako téma tohoto čísla, je vlastně společenství lidí či účast nás všech na Božím díle.

Jako každoročně je přílohou vánočního čísla hudební CD. Jmenuje se, podle úvodní písně, Již nebe jde k nám. Připravil je již potřetí celocírkevní kantor Ladislav Moravetz a jedná se o 16 písní z chystaného nového Evangelického zpěvníku. Nazpíval je Evangelický chór Zlín za varhanního či klavírního doprovodu Ester Moravetzové a žesťového souboru Konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži pod vedením Rudolfa Berana.

Milí čtenáři, přeji vám nerušený poslech a inspirativní čtení

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

RECENZE

SLOVO

 

 

 

 

Biblická úvaha: Církev radostná a upřímná

(ČB 12/2019) Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu a modlili se, měli všechno společné, každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. (Sk 2,37–47)

Evangelista Lukáš, autor knihy Skutků apoštolských, líčí, jak jednou o letničních svátcích přijalo křest na tři tisíce lidí. To je panečku! Kdyby se něco podobného stalo třeba v některém sboru naší církve dnes, měli bychom možná pocit, že je něco v nepořádku.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

ČCE přece může růst!

(ČB 12/2019) Velkou část profesního života pracuji jako konzultant, zaměřený na strategii a fungování institucí. Vyrůstal jsem ve vršovickém sboru a posléze zakotvil v jarovském, ale většina mých osobních vztahů je mimocírkevních a z velké části jde o vztah s mladými lidmi – se zájmem pozoruji, jak se vyvíjí jejich vnímání světa.

Poslechněte si článek:

V posledním roce jsem začal pomáhat na ústředí ČCE s hospodářskými tématy a posléze i s finalizací strategického plánu. Teprve tehdy mě napadlo podívat se na církev stejným pohledem, jakým jsem zvyklý dívat se na jiné instituce a klást podobné otázky: jaký je smysl a cíl existence ČCE? Jak se jí daří její smysl a cíl naplňovat? Jakým problémům čelí? Je vybavena tak, aby se s nimi mohla úspěšně vypořádat? Pokračování textu

Pestrý svět evangelikálních křesťanů

(ČB 12/2019) Každý už asi slyšel o tom, že evangelikalismus je typický pro dnes rychle rostoucí část světového křesťanstva; silný je na celém americkém kontinentu, v Africe, v některých asijských zemích, relativně úspěšný je i v Evropě. Teologové hledají příčiny této expanze v teologických důrazech, religionisté jsou si vědomi spíše toho, že jde o způsob zbožnosti, který je přizpůsoben náboženské a společenské situaci moderní doby.

Poslechněte si článek:

Historické kořeny

Kolem poloviny 18. století se v západních společnostech radikálně změnila situace, pro tuto novou situaci se postupně ustálilo označení „modernita“. V oblasti náboženství přinesla modernita nový jev: v důsledku industrializace a urbanizace se začal rozpadat farní systém církví. Vznikly masy lidí, kteří v důsledku stěhování do měst ztratili vazbu na svou farnost, a ocitli se tak vlastně mimo církev. Začalo být možné žít nábožensky jinak než dosud, anebo nábožensky nežít vůbec. V oblasti náboženství tak vznikla pluralita, která se od té doby již jen rozšiřuje. Pokračování textu