Český bratr 6/2019. Téma: Vztahy a nevztahy

Úvodník

Někdy bychom si to představovali jinak

O vztazích se dnes hodně mluví. Jistě, důležité byly vždy, ale v otevřenější společnosti se vztahy více řeší, je na ně víc vidět, více se o nich píše i přemýšlí. Přístup k informacím a možnost cestovat také sehrává svou dobrou roli. A paradoxně – v sexuálních vztazích jsou dnešní mladí zdrženlivější než jejich rodiče. Dokonce jsou jiní než mladí před deseti nebo patnácti lety. Svoje životní kroky více promýšlejí a rozhodují se sami za sebe, ne pod tlakem širší rodiny nebo společnosti. A tak někteří vystrojí svatbu svých snů dříve, některým naopak na obřadu už běhají vlastní děti.

Mnohem více se také odkrývají vztahy, k nimž se dříve lidé těžko přiznávali, a v širší rodině se tutlaly. Mnohá tabu padla. Prostor dostávají výpovědi rodičů, jejichž děti už se nechtějí skrývat a přivedou si životního partnera stejného pohlaví. Rodiče by si často věci, týkající se jejich dětí, představovali jinak, ať už jde o vzdělání, práci, místo pro život, nebo výběr partnera. Nakonec však zvítězí ti, kteří s láskou a pokorou dokážou přijmout situaci, tak jak je, a vztahy s dětmi nepřestřihnou, ale dále rozvíjí. Partnerským vztahům všeho druhu i obhajobě tradiční rodiny je věnována rubrika Téma.

V polovině května se konal synod naší církve. Nejdůležitější zprávy z jednání, složení nově zvoleného předsednictva, prohlášení synodu i pár fotografií toto číslo také přináší.

Milé čtenářky a milí čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Daniela Ženatá

 

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

SLOVO

RECENZE

 

Můj syn je gay

(ČB 6/2019) Jedno z našich dětí je gay. Co jsme udělali špatně? Kde se stala chyba? Hledala jsem vinu u sebe a nedokázala se s tím vyrovnat. Vždyť jsme stejně vychovávali i jeho sourozence a žádný z nich gay ani lesba není. Co se to stalo? Hryzalo to ve mně a ptala se, jestli jsem ho špatně vychovala. On ale říkal, že ne, že se tak prostě narodil a že si to nemám vyčítat. Svou orientaci začal poznávat na druhém stupni základní školy. Sice se dvakrát pokusil navázat vztah s děvčetem, ale nešlo to.

Na jednu bolest navazovaly další. Moc mě mrzelo, že jsem byla poslední, kdo se to dozvěděl. Ale pak jsem pochopila, že je pro dítě hrozně těžké takovou věc doma oznámit. Syn nám to řekl, když mu bylo 23 let, skoro deset let se s tím vyrovnával sám a bez mámy. Pokračování textu

Obhajoba tradiční rodiny

(ČB 6/2019) Před rokem a dvěma týdny jsem se ženil. Od vrstevníků jsme slýchávali dotazy proč, když jsme příliš mladí (22 a 27 let), s lehce podezřívavými otázkami, zda nás k tomu něco tlačí (a to zejména moji nastávající). Smáli jsme se a odpovídali, že ne, že nám manželství připadá jako pěkná instituce, a proto do ní chceme vstoupit.

Člověk se naplno odevzdá druhému a plně ho přijímá. Bere ho s jeho chybami a svoje nedostatky před ním neskrývá. Nemusí se totiž bát, že ho druhý opustí. Nerozlučnost manželství (vyjma extrémních případů) mnoho nabízí, a proto může být taky velmi jednoduše zneužita. Pokračování textu

Otázka na tělo: Co pro vás znamená svatba

(ČB 6/2019) Současné názvosloví rozlišuje mezi svatbou a manželstvím. Svatba je obřad, manželství jeho dlouhodobý či dokonce doživotní následek. Obojí souvisí se závazkem, ačkoli by se ten závazek dnes možná měl chápat spíš jako závazek trvalého přátelství bez ohledu na to, jak se postupem let vyvine intimní život dané dvojice. Vyšší průměrná délka dožití radí k střízlivějšímu očekávání. Dlouhodobost existuje i bez obřadu, naopak po obřadu následuje občas něco velmi krátkodobého. Předkové to měli jednodušší. Pokračování textu