Český bratr 9. TÉMA: JEMNOST/PŘÍVĚTIVOST

Úvodník

(ČB 9/2020) Jemnost. Zvláštní slovo. Zvláštní vlastnost. Jemný může být tvaroh nebo kečup, ale člověk? Jak vypadá jemný člověk? Leckomu to možná evokuje křehkost až slabošství. Tohle že má být ctnost? Ano, je pravda, že v klasickém kánonu sedmi ctností jemnost nenajdeme, stejně jako přívětivost.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Číst Bibli plnou jemností

(ČB 9/2020) Hebrejská bible (Starý zákon) mluví nezřídka drsně. Proto se nad ní čtenáři propadají někdy do rozpaků a jindy je popadá zděšení. Kniha hrůz! Neměli bychom to hebrejské bibli oplatit a jít na ni drsným způsobem podle zásady „na hrubý pytel hrubá záplata“? Anebo: copak se stane, když nad ní mávneme rukou? Není však představa knihy hrůz spíše pověra, která brání nejen hrůzy brát vážně?

Poslechněte si článek:

 

Pokračování textu

Křesťanský život mezi ostrými lokty a slabošstvím

(ČB 9/2020) Kdysi mě zaujala kniha s provokativním názvem: Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí. Přiznám se, že jsem ji nikdy ani neotevřel, takže nemám nejmenší tušení, jestli skutečně poskytuje (ženám) spolehlivý návod, jak se v životě dostat tam, kam potřebují. Předpokládám ale, že autorka na „hodné holky“ pohlíží spíš s politováním: sice svým chováním splňují to, co od nich tradiční křesťanská morálka očekává, a je tedy pravděpodobné, že skončí v nebi, ovšem zde na zemi nemohou s žádnou zářnou kariérou počítat.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Přívětivost, vlídnost a jazykověda

(ČB 9/2020) Jazykověda nemá vlastní teorii přívětivosti či vlídnosti, nabízí ale zajímavý pohled na některé jejich jazykové a komunikační souvislosti. Může nás například zajímat, jak česky hovořící lidé o přívětivosti, vlídnosti nebo třeba laskavosti mluví a co by to mohlo vypovídat o způsobu, jak o daných jevech přemýšlejí. O velmi abstraktních jevech totiž často hovoříme metaforicky podobně jako o věcech konkrétnějších, které si umíme lépe představit. Vlídnost či přívětivost jsou tak někdy ztvárněny podobně jako předměty, které můžeme mít, dostat, které nám jsou dány a které mají fyzické rozměry (např. jsou obrovské). Lze o nich ale mluvit i jako o světle či energii (z někoho září či vyzařují) nebo o síle, která dokáže něco vykonat (např. obrazně otvírat dveře). Člověk pak může být pomyslná nádoba, kterou vlídnost naplňuje, ale může se stát i jejím ztělesněním (být vtělená vlídnost, vlídnost sama). Důležité se také zdá odlišení opravdové vlídnosti či přívětivosti od podob falešných, hraných, strojených. A nápadné je, že dnes možná častěji než o přívětivosti jako o kvalitě spojené s lidmi hovoříme o uživatelské přívětivosti různých aplikací a zařízení.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu