Uvažování nad dopisem do Smyrny

(ČB 10/2020) Buďte věrní až do smrti, čteme v překladu Bible, zvaném Slovo na cestu. Když ta slova vytrhneme z kontextu dopisu křesťanům ve Smyrně, jak je čteme ve druhé kapitole knihy Zjevení Janova, zatmí se nám před očima. Takový nesplnitelný příkaz. Věrni ve vztazích manželských, partnerských, přátelských, věrni své vlasti, věrni odkazu předků, svému klubu, věrni svému poslání, povolání, hodnotám… až do smrti. Známe se přece. Křehcí, zranitelní, slabí, takoví přece jsme, připusťme si to pravdivě. Nechceme tu významnou hodnotu v žádné oblasti a žádném ohledu porušit, a ejhle, náhle propad. Sevřeme nyní ten vějíř objektů věrnosti k jednomu jedinému, z něhož vychází a do něhož ústí ta úvodní slova: Buďte až do smrti věrni Bohu. Nedejte se ničím zviklat. Připravte se na mnohé tlaky, nic nepodceňujte. Nebude to lehké. Ten, kdo vám to říká, dobře ví, co říká. A kdože to tedy mluví?

Pokračování textu

Proč lidé nedůvěřují církvi?

(ČB 10/2020) Sociologové z Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) dělají už léta pravidelný výzkum důvěry obyvatel Česka v různé instituce. Mezi jiným se respondentů ptají také na důvěru v církev. A výsledky jsou vždy mezi nejhoršími. Církvi dnes důvěřuje jen asi čtvrtina českých občanů, což je mnohem méně, než kolik důvěřuje policii nebo armádě.

Pokračování textu

Kdo chce s vlky výti, musí s nimi…

(ČB 10/2020) Fakt musí? A co je vlastně to naše českobratrské evangelické vytí?
Jednou z definic českobratrského evangelíka je, že je to křesťan, který má na všechno svůj vlastní názor. Definice neřeší, že tento můj názor může být totožný s názorem jiného českobratrského evangelíka – podstatné je, že je to názor můj. A můj není proto, že je zároveň někoho jiného, byť si toho druhého sebevíce vážím. Potud si vyji po svém, jak se mně samotnému nejlépe pozdává. Na zbytek smečky hledím se zájmem, ale bez potřeby nastavit svoji vlčí tlamu stejně, jako to dělá kdokoliv další. Rád se nechám inspirovat, nutit ale rozhodně ne.

Pokračování textu