Český bratr 10/2019. Téma: Autorita v církvi

Úvodník

Mantinely pro život

Autorita v církvi. Hlas z církevní praxe hned rozlišuje na autoritu danou úřadem – to je farář v taláru – a autoritu danou přesvědčivostí osobnosti – to je farář při sborové práci, třeba v mládeži nebo na táboře s dětmi. I psycholog se k tomuto dělení přiklání a vysvětluje, co to obnáší. Zdá se, že současná společnost autority moc neuznává. Dobře je to vidět ve školství, kde autoritu učitelů zpochybňují jak žáci, tak rodiče. A jak to je s autoritou Písma? A nakonec – jaké duchovní autority uznává dnešní mládež? Tomu všemu se věnuje rubrika Téma.

Poslechněte si článek:

Co s dětmi, které se vymykají obvyklému pojetí světa a trpí poruchami autistického spektra? Jak odlehčit rodinám při náročné péči? O tom se dočtete v obsáhlém rozhovoru o sdílené péči o děti s autismem. V merklínské speciální škole, která se řadí ke školám Diakonie ČCE, autistické děti nejen vzdělávají, ale poskytují jim i celodenní péči, jak se dočtete v rozhovoru s tamní ředitelkou.

Brněnská škola Filipka má za sebou první měsíc svého příběhu. V krátké reportáži se vracíme k prvnímu školnímu dni a slavnostnímu startu pro děti i kantory. Rubriku Moje církev doplňuje vzpomínka na sametovou revoluci v Rumburku, neboť se blížíme k výročí, kdy si připomeneme 30 svobodných let, a reportáž z cesty za krajany do českých sborů na Ukrajině.

Milí čtenáři, určitě je z čeho vybírat!

Krásné podzimní dny přeje všem

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

SLOVO

RECENZE

 

 

Biblická úvaha: Farář jako dobrý pastýř, nebo jako Dobrého pastýře služebník?

(ČB 10/2019) Apoštol Pavel píše Timoteovi: „To přikazuj a tomu uč!“ Tato pavlovská instrukce kazatelům církve byla jistě použitelná v oné třetí křesťanské generaci, do které byla psána, na konci prvého století. Po celé následující evropské dějiny však s rostoucí politickou silou moc církve získávala hrozivé rozměry.

Poslechněte si článek:

Od 19. století se díky společenským změnám stává autoritativní učitelská role církve i role jejích exponentů nefunkční, dokonce poněkud směšná, jakkoli po ní mnozí nostalgicky touží a stále se jim vrací to dětské pokušení M. Jana Husa: „Když jsem byl žáčkem, měl jsem tehdy mysl, abych byl brzo knězem, měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.“ Pokračování textu

Farářská autorita

(ČB 10/2019) Kde jsem něco takového já jako Jarda Pechar vůbec vzal? Jak to, že můj hlas v dané situaci jaksi augere, tedy roste, posiluje, uplatňuje se na rozdíl od hlasů jiných? Chytré knihy o manažerské praxi se ihned vytasí s rozdělením na autoritu formální a neformální. Autoritu danou úřadem a autoritu danou osobností. Vytasí se správně, protože jedno i druhé si zaslouží samostatnou reflexi.

Poslechněte si článek:

Autorita formální

Autorita daná úřadem je tedy ta formální. Ve sborovém životě je jasné, že vedu-li jako farář bohoslužby, nikdo se nezvedne, aby mi do toho začal mluvit. A tak to bude, hádám, s každým farářem. Zažívám to ale i při jednání s úřady – přijdu na matriku kvůli nějaké svatbě a sotva matrikářka pochopí, že nejsem snoubenec, ale oddávající, jedná se mnou o poznání uctivěji. Když něco podepisuji jako branický farář, podepisuji to jako statutární zástupce sboru. Spolu s kurátorem to právo podpisu máme z moci úřadu. Této autority se mohu dovolávat, Pokračování textu

Autorita Bible?

(ČB 10/2019) Chebské kritérium

Když se v Čechách chýlily ke konci husitské války a do Basileje byl svolán sněm, kde se měly dohodnout kontury budoucího uspořádání poměrů v Čechách, podařil se v květnu 1432 husitským vyjednavačům husarský kousek. V příhraničním Chebu se se svými oponenty dohodli na tom, co bude „soudcem“, tedy kritériem dalšího dohadování. Měly to být zákon Boží, praxe Kristova a prvotní církve spolu s koncily a doktory, kteří se v nich pravdivě zakládají. V důrazu na Bibli jako nejvyšší normu pak po necelých 100 letech navázal na českou reformaci Martin Luther. A naopak, v polemice s Lutherem, přijal v roce v roce 1546 tridentský koncil usnesení, podle něhož je pro římskokatolickou církev zdrojem evangelia jak Písmo, tak tradice, v církvi předávaná. Na dlouho se pak zdálo, že protestanti mají Bibli, zatímco katolíci tradici. Teprve v minulém století oba církevní bloky objevily, že jejich stanoviska nejsou tak úplně vzdálena. Protestanti přiznali své prostředkující a kontrolní tradice. Katolíci se zase na druhém vatikánském sněmu jasně přiznali k Bibli.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu