Biblická úvaha: "Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví"

(ČB 5/2020) Mám rád ženský a mám taky moc rád Sváťu Karáska, a to i proto, že to takhle o ženských pěkně vyzpíval. To se ví, že jsou ženský fajnový, to má Sváťa recht a ví se to od pradávna. Už básníci a plnokrevníci, kteří své nelehké příběhy, přemýšlení a hlubokou znalost člověčích emocí a tužeb a zejména svou zkušenost s osvobodivou a životodárnou silou Boží žáru podobné lásky dostali do Bible, už tito naši praotcové ve víře to viděli podobně: „Ženu statečnou, kdo nalezne? Je daleko cennější než perly!“ (Př 31,10)

Poslechněte si článek:[audioplayer file="http://www.ceskybratr.cz/wp-content/uploads/2020/06/Cesky_bratr_2020_05_05_Biblicka_uvaha_-_Zensky_ty_jsou_fajn-.mp3" titles="Biblická úvaha" artists="Český bratr" track="00213E"]

Je to moje životní štěstí, že se mě tato věta osobně týká od mých 19 let, protože jsem takovou ženu tehdy našel, přesněji řečeno, ona si našla mne. Spoléhám na ni a nepostrádám kořist, rozumějte dobře, mám se s ní jako v bavlnce, jako prase v žitě. Prokazuje mi jen dobro a žádné zlo. Má v úctě všechno, co dělám a do čeho se pouštím. Tedy starověkým jazykem řečeno, cítím se od ní uctíván v branách, když zasedám se staršími země. Betty McDonaldová to ve svém slavném románu Vejce a já říká pro své současníky drobátko srozumitelněji: Pro moudrou ženu je zaměstnání jejího muže vždycky to nejdůležitější na světě, i kdyby to bylo budování slepičí farmy na venkovském zapadákově.

Nejen jako každý normální mužský, ale také jako párový terapeut a jako farář se setkávám dost často s dvojicemi a také s velkým množstvím žen, a zatím jsem nepotkal takovou, která by se rovnala té mé ženské statečné. „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš“ (Př 31, 29) – to bych jí mohl s klidem a s radostí denně opakovat. Už sice nesahá po přeslenu, ale zato po počítači, a to také – podobně jako ta žena příslovečná – aby ještě za noci řídila a organizovala třeba práci učitelek a dobrovolníků ve farní školce, aby přispívala k zlepšování situace v jí svěřených školách a také, aby mezi tím vším zvládala popřát mým mnohým příbuzným k narozeninám, na což já s oblibou zapomínám. I svou dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožákům.

S povděkem mohu po víc než třiceti letech, kdy jsem knihu Přísloví otevřel poprvé, potvrdit: „Klamavá je líbeznost a pomíjivá krása, žena, jež se bojí Hospodina, dochází chvály.“ Žena orientující se celým životem na cestu Boží milosrdné lásky je cennější než všechny perly a poklady. Kdo by se zahleděl jen do krásné postavy své milé, do jejích ladných pohybů, svůdných úsměvů a podmanivých očí, a nezkontroloval by, jaký je její respekt k Bohu milosrdnému a žárlivě milujícímu, ten hodně prohloupí. „Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem.“ (Př 9,10)

V Bibli zachycená lidská moudrost ovšem nejenom ženy mužům vychvaluje, ale zároveň muže před ženami i varuje: „Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.“ (Př 12,4) Stejně jako Sváťa, který zpívá: „Když žena ztratí stud, ach to je moc zlé, před lidmi vysvléká se, vede řeči oplzlé“ (Sváťa Karásek: Stud, 1990), i naši prapředci víry věděli, že ženský sice jsou fajn, to ano, ale pokud se stanou necudnými, svévolnými a hádavými, je s nimi k nevydržení: „Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.“ (Př 11,22)

Kdybych se nestyděl, četl bych pasáž Př 31,10–31 mé, mně Bohem darované manželce Darině alespoň jednou týdně, stejně jako tuto pasáž mají ve zvyku předčítat svým ženám o šábesu zbožní židé. Ale nějak k tomu nenacházím odvahu.

Závěr se mi nabízí sám: Muže statečného kdo nalezne? Která žena nalezne muže, jenž by ji dostatečně ocenil a po právu jí mile a upřímně alespoň čas od času poděkoval za vše, co pro něho a pro jejich společnou rodinu dělá? Která nalezne toho, který by v ní viděl tu jedinou a nejstatečnější, a navíc by po ní toužil i po desetiletích jako po své lani, líbezné srně?

Musíme se to jen ustavičně učit, být pokorní a pilně na sobě a na svých vztazích pracovat. Vyplácí se to! To pro mě znamená moudrost.

Marek Abednego Bárta, farář v Náchodě a Šonově